středa 10. srpna 2016

O lidech... a lidech

Není snad člověk, kterému by uniklo tak velké dění, jako je olympiáda v Riu. Spousta z nás se tak najednou ocitá před televizními obrazovkami, sleduje nejrůznější sporty, o kterých jsme ani nevěděli, že existují a žasne nad výkony sportovců, které jsou často až dechberoucí. Komentátoři nás masírují až nepodstatnými informacemi, které se z velké části pocházejí z osobního života sportovců. Bohužel je to to, co chce většina lidí slyšet a uniká jim jedna důležitá skutečnost.

Častokrát se ale zapomíná na to, o čem vlastně olympiáda doopravdy je. Citát samotného Pierra de Coubertaina říká:
,,Duch olympiády není majetkem určité rasy či určitého věku."
Kouzlo olympiády není o tom, kolik zlatých medailí si člověk přiveze zpět domů. Olympiáda ve svých počátcích byla, a doufejeme, že pro spoustu lidí i bude, oslavou a pochopením kulturních rozdílů, společných hodnot a dnešních možností. 

Koncept olympiády dle mého názoru nejlépe vyjadřuje tato fotka:


Tato fotografie byla popsána jako "Kulturní rozdíly na Olympiádě".

V hlavě mi ale zůstaly komentáře k této fotografii, a nejvíce právě jeden.
Nevidím žádné rozdíly. Jsou to dvě ženy, které si užívají společnou hru na jednom místě, v jednom čase. 
Tento komentář má pravdu. Naprostou pravdu. A víte, co se mi líbí? Tato fotografie nebyla zveřejněna na českých stránkách, tudíž komentáře k ní nebyly pouze od českých lidí. A mezi těmi "nejlajkovanějšími" komentáři se objevovaly právě velice podobné komentáře tomu výše uvedenému. Některé se zabývaly sexualizací tohoto sportu, ani jeden však nekomentoval původ či náboženství ani jedné z hráček.  

A co se objevilo v české diskuzi pod podobným obrázkem?


Komentáře plné nenávisti k lidem, jejichž náboženství, mentalitu a pravou povahu znají pouze z médií a názor si na ně utvořili bez jakéhokoliv kritického myšlení.

Byla bych moc ráda, pokud by se víc pozitivních komentářů ohledně kulturních rozdílů a jejich objevovalo i v českých médiích, od českých lidí. Kdyby více lidí, a to nejenom českých, pochopilo, že lidé s jiným náboženstvím a s jinou mentalitou nejsou nutně špatní. Nejsou dokonce ani jiní, než jsme my. Stejně tak jako my tvoří unikátní situaci, kterou pravděpodobně nikde jinde v celém vesmíru nenajdeme. Lidskou společnost


A na závěr bych ráda zmínila poslední obrázek. Technicky jsou Severní a Jižní Korea ve válce. Hranice jsou hlídané a kdo by se tam odvážil jen překročit danou čáru, byl by okamžitě zlikvidován. Co ale říká tato fotografie severokorejské a jihokorejské gymnastky?

Tyto dvě dívky se dokážou přenést přes cokoliv, co jejich země odděluje. A těšit se z toho, co je spojuje – láska ke sportu.


čtvrtek 4. srpna 2016

6 míst, kam se podívat během následujích 6 měsíců

Jak to jednou okusíte, nedá se to zastavit. Je to jako droga, která nám umožňuje znovu a znovu zažívat stejné pocity. O čem mluvím? O cestování, samozřejmě.

Nedokážu si svůj život představit bez možnosti cestovat. Do cizích měst, zemí, kontinentů, ...

Touha po cestování vás chytne a už nepustí. A pak už je jedno, zda cestujete po Vám dobře známém městě nebo na druhý konec světa. Je to cestování, je to láska, je to vášeň.

Jakožto studentka univerzitou povinná si nemůžu dovolit odjet na několik měsíců cestovat do Asie. Co si ale mohu dovolit, jsou výlety do měst. Do měst, kam se jednoduše dostanete letadlem nebo přes noc vlakem. A co je na tom nejlepší? Na většinu měst nepotřebujete více než 3 dny, tudíž páteční volné dny a víkendy jsou ideální.

Budapešť – Maďarsko


Budapešť mě vždy fascinovala tím, jak je blízko a zároveň daleko. Blízko svoji geografickou polohou, vlakem to tam trvá pár hodin. Avšak daleko jazykem, kulturou, která, i když byla pro nás dříve společná, je najednou odlišná a svým životem.

Reykjavík – Island 


Stát, který má zhruba stejně tak obyvatel, jako Brno, a město, které má asi tak stejně obyvatel, jako střední české město. Není to fascinující, být tam prakticky sám? 

Ibiza – Španělsko


Díky tomu, že Česká republika nemá moře, mě vlastně nepřestává fascinovat jakýkoliv stát, který přístup k moři má. Zvlášť pak, pokud ho má naprosto všude. A kdy jindy vyrazit na párty na Ibize, než právě v těch 20-něco letech.

Paříž – Francie


Mám pocit, že Paříž je symbolem cestování. Nebo alespoň pro mě byla Paříž místem, které jsem navštivila jako poprvé bez rodičů a i když si z té doby téměř nic nepamatuji, byl to pro mě zlomový okamžik v cestování. Proto věřím, že pro každého čerstvě dospělého je to snad až povinnost.

Řím – Itálie


Co může být krásnějšího pro cestování, než město, které doslo na každém rohu skrývá památky z dob, které si jen těžko můžeme představit. A když to ještě doplníme kavárny a pizzerie, zmrzlinu a jiné sladkosti, Řím je naprosto skvělá destinace.

Santorini – Řecko

Zdroj

Existuje místo, které vyzařuje lepší atmosféru, než je Santorini? Které vám vyrazí dech jen tím, jak vypadá na fotkách? 

a jedno navíc...


Kde čerpat inspiraci, kde zahnat touhu po cestování, když v danou chvíli nemůžete cestovat? Odpověď je jednoduchá a mnoho lidí na ni častokrát zapomíná. Zkuste Vaše vlastní město. Městečko. Vesnici. Sousední vesnici, pokud je vám ta vaše už příliš známá. Nebo okolí, louku, kopec, rozhlednu. Cokoliv. Protože to, co vidíme každý den, nám často uniká. Co je to? Krása toho, co je nám nejbližší.

Kam se toužíte podívat vy?